Kraniosakrální osteopatické ošetření

je jemná a nenásilná forma ošetření obnovující vrozenou schopnost samoléčících pochodů v těle.

Kraniosakrální ošetření vylaďuje kraniosakrální rytmus (název je odvozený z latinského cranium = lebka, os sacrum = kost křížová), odstraňuje blokády uložené ve tkáních (svaly, vazivo, klouby, kosti) a uvolňuje jejich napětí, harmonizuje organismus i psychiku člověka. Důraz se klade na člověka jako celek.

Zakladatelem osteopatie je americký lékař Dr. Andrew Taylor Still (1828-1917) – studoval především systém kostry a jeho změny při různých nemocech. Odtud pochází název osteopatie.

Dr. William Garner Sutherland (1873-1954) je žákem Dr. Stilla a je považován za zakladatele kraniosakrální osteopatie. Vytvořil teorii o tom, jak nervový systém mezi lebkou a kostí křížovou ovlivňuje zdraví člověka. Zjistil, že lebeční kosti nejsou pevně srostlé, ale rytmicky se pohybují. Pracoval s lebkou, jednotlivými pohybujícími se lebečními kostmi, s membránami a s prouděním mozkomíšního moku (mícha prochází páteří). Vypozoroval působení "životních sil" v organismu a nazval jej "Dech života" Právě ty jsou podle něj základem samoléčivých schopností organismu. Rozvinul terapii jemných manipulací k nastolení harmonie v kraniosakrálním systému.

John Edwin Upledger (1932-2012) – americký neurochirurg, rozvinul tuto terapii a dal jí název kranio-sakrální terapie (CST). Byl přesvědčen, že když něco blokuje tok mozkomíšní tekutiny, můžou se časem objevit fyzické i duševní obtíže. "Všechny membrány obalující mozek ovlivňují jeho funkci, a to hlavně když se nepohybují správně či je jejich hybnost omezena," říkal.

Průběh ošetření

Klient leží v pohodlném oblečení v poloze na zádech, zakrytý dekou, se zavřenýma očima a relaxuje. Kraniosakrální terapeut (ošetřující) přikládá ruce lehkým dotykem na různá místa na těle klienta (na hlavě, na dolních končetinách, na břiše, pánvi, hrudníku), aby se napojil na kraniosakrální rytmus člověka a uvolnil v těle problémová místa.

Frekvence opakování ošetření je naprosto individuální. Každý člověk je originál. Mezi ošetřením je ale minimální rozestup 1 týden. U někoho dojde ke zlepšení stavu po jedné nebo dvou ošetřeních, u někoho se ošetření opakuje víckrát. Preventivně a pro vylepšení psychické pohody může být ošetření prováděno podle přání, potřeb a pocitů klienta 1x za měsíc. Ošetření trvá cca 60 minut.

Co není kraniosakrální ošetření

Nejde o masáž, předávání energie, léčitelství ani náhradu lékařské péče.

Vhodnost kraniosakrálního ošetření

Nevhodnost (kontraindikace) ošetření

Citace

"Představte si Dech života jako tekutinu uvnitř tekutiny... jako něco, co má potenci, jako něco, díky čemu se to pohybuje... Představte si potenci, inteligentní potenci, která je inteligentnější než lidská psychika. Je to něco, na co se můžete při své práci spolehnout. Jinými slovy: nesnažte se ovládat systém (klienta) prostřednictvím jakékoliv vnější síly. Důvěřujte "přílivu a odlivu" Dechu života."

Dr. William G. Sutherland

"Při ošetření se snažím obnovit zdraví. Nesnažím se opravit problém. Když ke klientovi přistupuji tímto způsobem, umožňuji jeho tělu, aby samo, s pomocí vlastních sil, udělalo to, co potřebuje."

Dr. Rollin F. Becker

"Buď tichý a poznáš." "Be Still and Know."

Dr. William G. Sutherland

"Zájmem terapeuta by mělo být nalézt zdraví klienta. Nemoc dokáže najít každý."

Dr. Andrew Still

"Vnímám klid. Jsem v klidu. Já jsem ten klid."

Franklyn Sills

" V zrnku písku vidět svět a nebe v divoké květině. Nekonečno v dlaních podržet a věčnost v hodině."

William Blake

Základní pojmy

Zdraví - zdraví, jak mu rozumí kraniosakrální praxe, definoval zakladatel osteopatie Dr, A. Still takto: "Zdraví je projevem života, je to vnitřní tvořivá síla, která je v těle vždy přítomná, dokonce i v období nemoci nebo pokud došlo k traumatu." V rámci kraniosakrální praxe nehovoříme o Zdraví jako o absenci nemoci, ale chápeme jej jako vnitřní tvořivou sílu, tedy v těsném vztahu s uspořádávajícím principem Dechu Života.

Potence / životní energie - kraniosakrální přístup rozpoznává kromě materiální fyzické a funkční fyziologické úrovně i bioenergetickou povahu života a pracuje s ní. O bioenergii se v kraniosakrální praxi hovoří jako o potenci. Tu kraniosakrální praktikant vnímá palpací nebo vlastním pociťovaným smyslem.

Pociťovaný smysl - je většinou celotělový vjem, který má praktikant ve vlastním těle. Pomocí něj vnímá atmosféru ošetření, kvalitu momentálního vztahu s klientem, ale také svůj vlastní stav a prožitky, které mohou vyvstávat v reakci na proces klienta. Díky pociťovanému smyslu tedy získává informace o průběhu ošetření, které mu umožňují lépe se orientovat v probíhajících procesech.

Dech života - pojem Dech života přinesl W. G. Sutherland, D.O. a popisuje jím uspořádávající princip, který organizuje životní procesy všech živých organismů. Přímým a přímo vnímatelným projevem Dechu života je  Primární respirace.

Primární respirace - je přirozený rytmický projev života a uspořádávajících sil v lidském organismu. Primární respirace jakožto projev Dechu života stojí za vývojem a udržováním formy i funkce lidského organismu a člověka jako celku. Projevuje se a je vnímatelná na různých funkčních úrovních těla - tkáně, tekutiny, potence. Vyškolený kraniosakrální praktikant ji dokáže vnímat pomocí palpace a pociťovaného smyslu. Naslouchání primární respiraci mu umožňuje s ní spolupracovat pro diagnostické (diagnostické v rámci kraniosakrální praxe) i terapeutické účely. Na úrovni primární respirace se projevuje vitalita organismu, ale i jeho symptomy, blokády a obtíže.

Palpace - kraniosakrální praktikant se během ošetření orientuje dotykem tzv. "pohmatem". Dotykem rukama "naslouchá" procesům v těle klienta, nebo v jeho určitých částech. Může vnímat např. kvalitu tkání (hutnost, měkkost, uvolňování), různé podoby pohybu nebo tahu, klidu, proudění tekutin a potence.

Vrozený plán léčení - tento pojem přinesl R. Becker. Vyjádřil jím, že léčení je přirozený proces, který vyvstává a je řízen z nitra klientova organismu. Klientův živoucí organismus a jeho neustálá snaha fungovat optimálním způsobem, rozhoduje, co a v jaké posloupnosti a intenzitě se bude v danou chvíli uspořádávat novým způsobem, tedy - na čem se bude pracovat. Vrozený plán léčení často bere v potaz posloupnost, v níž určitá obtíž či blokáda vznikla. Takový proces nemusí vést k okamžitému uvolnění místa symptomu, např. místa bolesti, ale může působit v jiném místě v těle, jehož dysfunkce je skutečnou příčinou projevujícího se symptomu.

Zdroje - zdrojem míníme cokoliv, co člověku umožňuje spojit se se Zdravím - tzn. se schopností sebe a svého systému jednat a fungovat uspořádanějším, celistvějším a koherentnějším způsobem. Zdroje mohou mít vnější povahu - např. osoby, předměty, zkušenosti, příroda apod. anebo vnitřní - vnitřní pocit, talent, schopnost. Jejich zpřítomněním v rámci sezení, praktikant posiluje schopnost klienta zvládat procesy vyvstávající během ošetření bez zahlcení.

Mobilita - mobilitu v kraniosakrálním kontextu chápeme jako jemný pohyb jakékoliv tělesné struktury tj. kosti, orgánu, části pojivové nebo jiné tkáně, způsobený primární respirací. Tento typ pohybu je ve vztahu k jiným tkáním. Příkladem může být mobilita kosti křížové mezi kostmi pánevními. Tento pohyb má podobu houpání právě v rytmu primární respirace.

Motilita - motilita je pohyb určité tkáně, orgánu, ale i orgánové soustavy, který má podobu rytmického zvětšování a zmenšování probíhající v souladu s primární respirací.

Informace v textu čerpány ze zdroje: Pavla Ryčová Kraniosakrální biodynamika, Standardy praxe České kraniosakrální asociace

Poukazy po uplynutí doby platnosti nelze uplatnit.

Objednání na poukaz je nutné provést alespoň 3 týdny před vypršením doby platnosti poukazu.

 Masáže a cvičení i v dopoledních hodinách dle domluvy.

"Nejlepším lékem pro člověka je člověk.
Nejvyšším stupňem léku je láska."
PARACELSUS